Oscar Niemeyer a Československo

20. 3. – 17. 5. / GVUO – Dům umění – Kabinet architektury / výstava

Doplňující téma je součásti expozice Architekt Oscar Niemeyer, Brasília.

autor tématu: Martin Strakoš

Oscar Niemeyer a Československo

Zprávy o tvorbě Oscara Niemeyera se do Československa dostaly těsně po druhé světové válce v souvislosti s referováním o význačných dílech modernismu ve světě. Brazílie v té době hledala svůj osobitý moderní výraz, přičemž právě architektura sehrávala ve věci státní reprezentace důležitou roli. Avšak v Československu po komunistickém převratu v únoru 1948 byl modernismus stalinisty chápán jako zavrženíhodná architektura, sloužící imperialismu. Bylo to o to paradoxnější, že například modernista Niemeyer byl od roku 1945 členem Komunistické strany Brazílie. Teprve po Stalinově a Gottwaldově smrti docházelo i v Československu k pozvolnému kulturnímu uvolnění a moderní architektura přestávala být tabu.

Na počátku tohoto období, vrcholícího naším úspěchem na EXPO 58 v Bruselu, se uskutečnila studijní cesta Oscara Niemeyera do Československa. Zavítal tehdy totiž na kongres Mezinárodní unie architektů v západní Evropě a při té příležitosti se rozhodl, že pozná architekturu socialistického realismu v sovětském bloku.

Z jeho návštěvy ČSR ve dnech 3. až 12. března 1955 se zachovala zpráva pro Ministerstvo zahraničních věcí, kde se mimo jiné uvádí: „Pokud jde o jeho umělecké názory, ztotožňuje se se současnou západní architekturou. Do ČSR přijel s přáním seznámit se s architekturou socialistického realismu. S naší současnou archi-tekturou – z uměleckého hlediska – nesouhlasí a se svými protichůdnými názory se ani za svého pobytu netajil. Bylo velkým kladem, že o těchto otázkách diskutoval s čs. architekty naprosto otevřeně, s dobrou vůlí problémy naší architektury pochopit. Výsledkem rozhovorů s čs. architekty je, že jsou mu jasné závažné problémy vyplývající z úkolů výstavby země (bytová otázka, budování průmyslu, přehrad a pod.) a že jeho výhrady se týkají pouze stránky umělecké. Niemeyer je si též vědom rozdílných podmínek práce architektů zde a v Brazilii (zakázky pro jednotlivé boháče nebo vládu, kde nezáleží na ceně proti naší potřebě stavět hodně a levně).“

Uvedená návštěva tak stojí na začátku faktických vlivů brazilské architektury v československém prostředí. To se v té době pozvolna navracelo k vlastní modernistické tradici v umění a architektuře a otevíralo se opět vlivům Západu.

O Niemeyerovi v československém tisku

Po Niemeyerově návštěvě v Československu následovala několikaletá pomlka, během níž vyspěla česká i slovenská architektura od socialistického realismu až k ojedinělým vyspělým dílům pozdního internacionálního stylu. Nové vnímání západní architektury se projevilo i v publikování Niemeyerových děl, spojených převážně s nově založeným hlavním městem – Brasílií.

Nejprve se tak dělo formou překladů textů ze západoevropských časopisů. V Architektuře ČSR se roku 1959 objevila stať italského architekta, teoretika a historika architektury Bruna Zeviho o urbanistickém projektu Brasílie od Lúcia Costy a o jednotlivých stavbách Niemeyerových. Zevi napsal o jeho architektuře, že „trpí komplexem méněcennosti“ a že ji nezachraňuje ani klasicistně pojatý regulační plán středu města. Kriticky vyzněl i článek italského inženýra a konstruktéra Piera Luigiho Nerviho, uveřejněný česky roku 1961. Na budovách Brasílie ukazuje, jak konstrukce podmiňuje jejich ráz a táže se, zda některé určující tvary odpovídají dobovému vývoji. Na své otázky nacházel Nervi jen „mnoho rozpačitostí“. Zmíněné články umožňovaly ony konstrukčně a tvarově nezvyklé budovy publikovat a současně se s ohledem na dohled oficiálních míst od nich do jisté míry distancovat.

Publikování brazilské architektury mělo často za cíl otevřít zřídlo inspirace v českém a slovenském prostředí. Karel Honzík se například přimlouval za to, aby se určité principy Niemeyerovy tvorby objevily i v naší typizované produkci. Historik architektury Felix Haas zase roku 1963 napsal: „Je třeba uznat, že brazilská architektura, hlavně Niemeyerova, evropské architekty po několikaleté nucené přestávce hluboce dojala. [...] Najednou se ukázalo, že je „dovoleno“ zprohýbat a zaoblit části staveb nebo stavby celé, aby se zvýšil jejich účin. Že je „možné“ použít ornamentu a zůstat přitom – v rozporu s názory Loosovými – moderním. Že prostě nemusí být vše svislé nebo vodorovné, pravoúhlé a holé.“

V roce 1962 k poznání brazilského prostředí přispěla i cesta československé delegace do Jižní Ameriky. Výsledkem byla mimo jiné o rok později vydaná kniha výtvarníka a spisovatele Adolfa Hoffmeistera Mrakodrapy v pralese a studie o genezi a výsledcích moderní brazilské architektury v revui Světová literatura z pera historika umění Jiřího Kotalíka.

Ohlasy Niemeyerovy tvorby v československé architektuře

Vliv Niemeyerova díla je patrný v tvorbě československých architektů od konce 50. let. Z několika opravdu vynikajících staveb, ovlivněných brazilským prostředím, uveďme následující. V roce 1961 proběhla soutěž na řešení budovy čs. velvyslanectví, umístěného přímo v novém brazilském hlavním městě. Z přihlášených návrhů byl vybrán projekt týmu pod vedením Karla Filsaka, s nímž spolupracoval Karel Bubeníček, Jan Šrámek a Jiří Louda. Areál byl komponován jako skladba ortogonálních budov, kombinujících pohledový beton se závěsovými skleněnými stěnami, původně pojatými jako stěny s představenými slunolamy, inspirovanými nejvýznamnějšími stavbami brazilského modernismu a dílem Le Corbusiera.

Velkorysostí gesta je centrální části Brasílie blízký areál Vysoké školy zemědělské v Nitře, navržený architekty Vladimírem Dedečkem a Rudolfem Miňovským. Autoři uložili na hlavní podélnou osu se spojovací chodbou příčná vertikální křídla a v ose hlavního vstupu jako dominantu čočkovitě tvarovanou aulu, blízkou pracím Piera Luigiho Nerviho. Umístěním ve volném prostoru, horizontalitou základních linií a sochařským působením ústřední partie se celek bezprostředně hlásí k Niemeyerově a Costově centru Brasílie.

Výraznými zastánci skulpturalismu v české architektuře 60. let byli pražští architekti Jindřich Malátek a Ivo Loos, kteří v roce 1968 navrhli pro pražské Náměstí Republiky organicky tvarovanou koncertní síň, v níž jsou patrné také některé motivy díla Oscara Niemeyera. V době normalizace z brazilské inspirace vychází hotel Praha v Praze 4, jehož autoři – Jiří Sedláček, Luděk Todl a Jaroslav Paroubek vytvořili pro tehdejší stranickou elitu exkluzivní sídlo, začleněné organicky do vrstevnic svahu nad městem.

Dozvuky inspirace Niemeyerem bychom mohli stopovat přes dobu normalizace do současnosti. V dnešní době převažuje zájem o organické řešení staveb ve spojení s novým proudem konstrukčně odlišné architektury blobů, v českém prostředí navazující na vizionářskou architekturu Future Systems Jana Kaplického a na inspiraci dílem zahraničních architektonických ateliérů.